Soudní a úřední rozhodnutí

K datu 18. července 2014 je evidováno 327 soudních rozsudků ve sporech o oprávněnost bankovních poplatků v rámci hromadných žalob na banky. Prozatímní skóre je 323:4 ve prospěch bank. Kromě soudů se tématu věnuje i finanční arbitryně, která dosud vynesla 357 rozhodnutí v poměru 350:7 ve prospěch bank. Kromě sporů, ve kterých soudy explicitně rozhodovaly o oprávněnosti bankovních poplatků, existují tisíce dalších soudních sporů vyvolaných nesplácením úvěrů. V nich soud uznal poplatky jako zcela legitimní součást ceny za poskytnutý úvěr.

Nařízená ústní jednání

Kauza soudních poplatků se neustále vyvíjí, každým týdnem jsou očekávány nové soudní rozsudky. V následující tabulce přinášíme přehled nařízených ústních jednání soudu. V případě, že padne rozsudek, zde také naleznete komentář České bankovní asociace.

Týden
Počet stání
Komentář
(v případě rozsudku)
Plné znění rozskudku
31. týden N/A / Rozsudek
32. týden N/A / /
33. týden N/A / /
34. týden
1
/
/
35. týden
2
/
/
36. týden
2
/
/
37. týden
3
/
/
38. týden
2
/
/
39. týden
3
/
/
40. týden
12
41. týden
17
42. týden
2
/
/
43. týden
6
/
/
44. týden
2
/
/
45.týden
2
/
/
46. týden
17
/
/
47. týden
12
/
/
48. týden
1
/
/
49. týden
33
/
/
50. týden
5
/
/
51. týden
2
/
/
52. týden
0
/
/
53. týden 0 / /
54. týden 0 / /
1. týden 0 / /
2. týden 1 / /
3. týden 6 / /
4. týden 13 / /
5. týden 4 / /
6. týden 7 / /
7. týden 5 / /
8. týden 1 / /
9. týden 1 / /
10. týden 1 / /
11. týden 1 / /
12. týden 5 / /
13. týden 2 / /
14. týden 7 / /
15. týden 7 / /
16. týden 2 / /
17. týden 1 / /
18. týden 3 / /
19. týden 2 / /
20. týden 3 / /
21. týden 1 / /
22. týden 6 / /
23. týden 0 / /
24. týden 1 / /
25. týden 2 / /
26. týden 3 / /

 

Spory, v nichž byly poplatky uznány jako oprávněné
Explicitní spory o poplatky

Od počátku iniciativy za vracení bankovních poplatků proběhlo již 323 soudních řízení, ve kterých soud žalobu s velmi propracovaným a přesvědčivým odůvodněním zamítl. Soudní rozhodnutí potvrdila, že bankovní poplatky za vedení úvěrového účtu tvoří společně s roční úrokovou sazbou (nebo i mimo její rámec, to v případě sporu z hypotečního úvěru) celkovou sjednanou cenu za poskytnutý úvěr. V dalších 350 případěch oprávněnost úvěrových poplatků potvrdila i finanční arbitryně.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 27. 5. 2013 rozhodl o zamítnutí žaloby klienta banky, kterou se žalobce domáhal vrácení částky 1.100,- Kč z titulu zaplaceného poplatku za „správu a vedení úvěru“ na základě smlouvy o (spotřebitelském) úvěru. Na základě rozsáhlé právní analýzy dospěl soud k závěru (str. 6 rozsudku), že „předmětný poplatek sazebníku byl se žalobkyní sjednán, jde o ujednání o ceně, které je součástí smlouvy a jde jednoznačně o ujednání, které zavazuje spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se měl možnost seznámit před uzavřením smlouvy. Jde tedy o ujednání zcela platné, které není v rozporu s ust. §56 odst. 1 a 3 obč. zák. Spotřebitel totiž v době uzavření smlouvy věděl, za co je mu vlastně poplatek účtován, a i podle jazykového výkladu formulace „správa úvěru“ lze dospět k závěru, že poplatek byl vytvořen a účtován za to, že žalovaná vede úvěrový účet žalobkyni. […] V neposlední řadě je třeba uvést, že nebylo sjednáno žalobkyní v omylu, když pod termínem správa úvěru i laik si představí to, co opravdu obsahuje – evidenci stavu pohledávky konkrétním čase. Žalobkyně tak nebyla uvedena v omyl (ust. §49 obč. zák.). Takové ujednání není také neurčité.“

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem ze dne 10. 7. 2013 o zamítnutí žaloby klienta banky, kterou se žalobce domáhal vrácení částky 1.350,- Kč z titulu zaplaceného poplatku za „spravování úvěru“ na základě smlouvy o hypotečním úvěru. V rozsudku mimo jiné stojí, že „v této žádosti žalobce vyjádřil to, že byl seznámen se sazebníkem žalované, když souhlasil s tím, aby žalovaná odepsala z účtu, z něhož mají být prováděny splátky úvěru, částku odpovídající ceně za zpracování úvěru a částku odpovídající ceně za vyhodnocení rizik spojených se zástavou dle platného sazebníku žalované. […] V daném případě pak soud dospěl k závěru, že předmětný sporný poplatek je (i dle výslovného vymezení v rámci sazebníku žalované) takovou platbou, která v paušální částce vyjadřuje časový aspekt trvání úvěrového závazkového vztahu mezi oběma smluvními stranami. Spolu se sjednanou roční úrokovou sazbou pak tvoří dohromady celkovou úplatu za poskytnutý úvěr (sporný poplatek je tedy součástí úplaty za úvěr jako takový).“

Dne 15. 7. 2013 vydal finanční arbitr rozhodnutí ve sporu o poplatek za vedení úvěrového účtu a rozhodl o zamítnutí požadavku na vrácení zaplacených poplatků za vedení úvěrového účtu a správu úvěru. „Finanční arbitr považuje tvrzení Navrhovatele o nesrozumitelnosti předmětného smluvního ujednání za účelové, neboť sám Navrhovatel v řízení prokázal, že použitému slovnímu spojení rozuměl již v době uzavření Smlouvy o úvěru a rozumí mu i nadále, když ve svém návrhu provádí věcnou polemikou nad významem a použitím pojmu správa a když jako protihodnotu hrazení Ceny za správu a vedení Úvěrového účtu očekával poskytování služeb souvisejících se správou úvěru.“

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl rozsudkem ze dne 1. 10. 2013 o zamítnutí žaloby klienta České spořitelny, kterou se žalobce domáhal vrácení částky 100,- Kč s příslušenstvím. V rozsudku se mimo jiné píše, že "K podání žaloby byl žalobce zřejmě motivován rozsudkem Spolkového soudního dvora z 7.6.2011 sp.zn. XI ZR 388/10. Předpokládal totiž, že základem řešení je již uvedená Směrnice Rady 13/93/EHS, kterou je Spolková republika Německo vázána stejně jako Česká republika, takže rozhodnutí zdejšího soudu by mělo být obsahově stejné. Především je nutno uvést, že český soud je vázán pouze zákonem, případně též v konkrétní věci právním názorem vyššího soudu. Rozhodnutím cizího státu vázán není, stejně jako rozsudky českých soudů vydanými v obdobných věcech. Proto rozsudky, které zde strany předložily, nemají pro rozhodnutí v této věci valný význam."

Dne 29. 10. 2013 vydal finanční arbitr rozhodnutí o námitkách proti nálezu ze dne 15. 7. 2013.  Finanční arbitr původní nález potvrzuje a konstatuje, že "ani v řízení o námitkách neshledal ma základě námitek vznesených Navrhovatelem a jejich posouzení, že by Instituce ve vztahu k Navrhovateli a obsahu jejich sporu, o kterém se řízení vede, porušila právní nebo smluvní povinnost (...)." Rozhodnutí mimo jiné uvádí, že "k námitce Navrhovatele, že je povinen platit za službu, kterou však jako klient nežádal, finanční arbitr opakuje, že Navrhovatel nebyl nucen čerpat úvěr právě od Instituce (...)."

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 9. 10. 2013 rozhodl o zamítnutí žaloby klienta banky zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, kterou se žalobce domáhal vrácení částky 7.200,- Kč s příslušenstvím. V rozsudku mimo jiné stojí, že "Soud se naopak ztotožňuje s tím, že ochrana spotřebitele neznamenala a neznamená však ochranu před jeho vlastními ekonomickými (i neuváženými) rozhodnutími, při nichž dal přednost nabízenému zboží nebo službě před svými penězi."

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 9. 10. 2013 rozhodl o zamítnutí žaloby klienta banky zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, kterou se žalobce domáhal vrácení částky 4.650,- Kč s příslušenstvím. Rozsudek mimo jiné uvádí, že "Předmětný závěr lze podpořit i obecně známou skutečností (již soud zná i ze své úřední činnosti), že byly vydány stovky či tisíce rozhodnutí, kdy české soudy uznaly poplatky jako platně ujednanou součást úvěrové smlouvy v situaci, kdy banka vymáhala soudně dluh od svých dlužníků."

OS pro Prahu 4 vydal dne 9. 10. 2013 nepravomocné usnesení o zastavení řízení mezi žalobcem zastoupeným JUDr. Petrem Tomanem o zaplacení částky 3.300,- Kč s příslušenstvím. Usnesení mimo jiné uvádí, že "Zastavení řízení zavinil JUDr. Petr Toman, který ani po výzvě neodstranil nedostatek podmínky řízení a ani do dne jednání tuto vadu nezhojil."  Advokát totiž své oprávnění zastupovat žalobce doložil plnou mocí podepsanou nikoli žalobcem, ale společností BSP Lawyer Partners a.s.

OS pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10. 10. 2013 rozhodl o zamítnutí žaloby klienta banky, kterou se žalobce domáhal vrácení částky 200,- Kč s příslušenstvím. Rozsudek mimo jiné uvádí, že "Je nejen obchodní zvyklostí, ale rovněž i skutečností, plynoucí přímo ze zákona, že za poskytnutí úvěru musí klient bance zaplatit cenu. Tato cena je tvořena jednak úrokem, a jednak i dalšími platbami, placenými v souvislosti s poskytnutým úvěrem."

OS pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. 10. 2013 rozhodl o zamítnutí žaloby klienta banky zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, kterou se žalobce domáhal vrácení částky 7.200,- Kč s příslušenstvím. V rozsudku se mimo jiné píše, že "poplatky spojené se spotřebitelským úvěrem byly a jsou běžnou praxí v bankovním světě což dokládá m.j. i skutečnost, že s takovými poplatky počítá i zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru pro stanovení sazby RPSN."

Dne 19. 11. 2013 vydal finanční arbitr rozhodnutí ve sporu o poplatek za vedení úvěrového účtu a rozhodl o zamítnutí požadavku na vrácení zaplacených poplatků ve výši 1.475- Kč za vedení úvěrového účtu a správu úvěru. V rozhodnutí se mimo jiné uvádí, že "Jelikož  v řízení bylo zjištěno, že závazkem Instituce ze Smlouvy o úvěru bylo nejen poskytnutí Úvěru, ale též poskytování dalších služeb s Úvěrem souvisejících, považuje finanční arbitr tento složený závazek za předemět plnění Smlouvy o úvěru."

Spory vyvolané nesplácením úvěru

Kromě soudních sporů, které výslovně řeší otázku vracení bankovních poplatků, existují tisíce dalších soudních rozhodnutí potvrzujících poplatky jako součást ceny za poskytnutí úvěru. Jedná se o soudní spory mezi bankami a klienty, kteří svůj úvěr nesplácejí. Soudní rozhodnutí těchto sporů pak obsahují požadavek na zaplacení dluhu včetně poplatků za vedení úvěru.

Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 12. 6. 2012 rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci (banka) uplatněný nárok ze smlouvy o úvěru. Přímo ve výroku rozsudku se uvádí, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci „poplatky 90,- Kč a pojistné 172,- Kč“. Z odůvodnění rozsudku pak jasně plyne, že uvedený poplatek je poplatkem „za správu účtu“ (str. 2 rozsudku). Na str. 4 rozsudku pak soud výslovně konstatuje, že „Povinností žalovaného jako úvěrového dlužníka tak je zaplatit žalobci jakožto úvěrovému věřiteli dlužnou jistinu […], dlužné úroky z úvěru […], dlužné poplatky za správu úvěru 90,- Kč (3x30,-) a pojistné 172,- Kč a úroky z prodlení.“

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 5. 2. 2013 rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci (banka) uplatněný nárok ze smlouvy o úvěru. Na str. 3 rozsudku soud konstatuje, že „Žalovaný se zavázal úvěr včetně pevné úrokové sazby […], které podléhá vyčerpaný a nesplacený úvěr, a sjednaných poplatků (za správu a vedení úvěru 50 Kč za každý měsíc) splácet za sjednaných podmínek v pravidelných 84 anuitních měsíčních splátkách ve výši jedné splátky 1275 Kč.“ Následně pak po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je „zcela důvodná“.

Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 17. 10. 2012 rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci (banka) uplatněný nárok ze smlouvy o úvěru, přičemž na str. 4 rozsudku soud výslovně konstatuje, že součástí přiznané částky jsou „poplatky ve výši 1.551,- Kč, a to za […] vedení účtu 3x39,- Kč […]“, což dále výslovně potvrzuje na str. 6 rozsudku, kde uvádí, že „Žalobce má nárok na sjednané poplatky, a to za zaslané výzvy (3x po 400,- Kč) a zaslanou upomínku (1x 150,- Kč), které byly sjednány v sazebníku, a dále na poplatky sjednané ve smlouvě, a to za vedení účtu (3x 39,- Kč) a za pojištění úvěru (2x 42,- Kč) […].“

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 6. 2012 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12. 10. 2011. Žalovaný je podle rozsudku povinen zaplatit žalobci (banka) nesplacenou jistinu úvěru, a dále „poplatky ve výši 1.756,- Kč (2x 500,- Kč za výzvu k zaplacení dlužné částky, 200,- Kč za upomínku, 4x190,- Kč za pojištění, 4x30,- Kč za vedení účtu)“. Odvolací soud se v odůvodnění na str. 4 výslovně zabývá poplatkem za „vedení účtu“ a dospěl k závěru, že „Podle odvolacího soudu tedy z žaloby po jejím doplnění bylo seznatelné, jaký konkrétní nárok žalobce v případě poplatků za správu úvěru a poplatku za pojištění uplatňuje a žalobce tento nárok i předloženou úvěrovou smlouvou řádně prokázal.“

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 2. 5. 2013 rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci (banka) žalovanou částku z titulu zaplacení dlužného hypotečního úvěru, přičemž výslovně zmínil, že součástí této částky jsou i „poplatky“ ve výši 5.775,- Kč (str. 2 rozsudku). Dále soud v odůvodnění rozsudku na str. 3 výslovně specifikoval, že podle předložené smluvní dokumentace „za zpracování úvěru, za další služby spojené s úvěrem a s jeho správou, jakož i za ostatní služby poskytované žalobcem dlužníkovi náleží žalobci poplatky ve výši dle sazebníku žalobce, které se dlužník zavázal zaplatit.“

Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 6. 6. 2012 rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci (banka) částku 1.751.856,40 Kč s příslušenstvím z titulu nespláceného úvěru, přičemž výslovně uvedl, že součástí této částky jsou i nezaplacené „úvěrové poplatky“ ve výši 9.704,- Kč. Krajský soud v Hradci Králové tento rozsudek jako věcně správný v plném rozsahu potvrdil rozsudkem ze dne 30. 10. 2012.

Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 27. 10. 2011 rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci (banka) částku nesplaceného úvěru včetně příslušenství, přičemž jako součást pohledávky výslovně uvedl „poplatky ve výši 2.450,- Kč“ (str. 2 rozsudku). Konstatoval dále, že na základě smluvních ujednání mezi žalobcem a žalovanou „žalobce oprávněně požaduje zaplacení dlužné jistiny, úroků a poplatků“ (str. 3 rozsudku). Tento rozsudek byl následně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2013, ve kterém odvolací soud konstatoval: „Protože okresní soud rozhodl správně, jestliže žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně jejího příslušenství, odvolací soud rozsudek okresního soudu ve smyslu ustanovení §219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.“

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 1. 2009 potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky Valašské Meziříčí. Žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o hypotečním úvěru. Soud 1. stupně zcela vyhověl žalobě banky, ve které se domáhala zaplacení částky 152.631,64 Kč s příslušenstvím, když na str. 2 rozsudku se výslovně konstatuje, že žalovaná částka je tvořena m.j. „dlužnými poplatky ve výši 300,- Kč“. Odvolací soud rozsudek soudu 1. stupně potvrdil jako věcně správný v celém rozsahu.

Spory, v nichž byly poplatky označeny za neoprávněné

Od počátku iniciativy hromadných žalob proti bankám přiznal soud klientovi právo na vrácení úvěrových poplatků pouze ve čtyřech soudních sporech. Finanční arbitryně neoprávněnost bankovních poplatků určila v sedmi případech.

Explicitní spor o poplatky

Obvodní soud pro Prahu 5 dochází v rozsudku ze dne 18. 4. 2013 k závěru, že ujednání mezi klientem a bankou spočívající v povinnosti klienta platit bance poplatek za „správu a vedení úvěru“ je absolutně neplatné vzhledem k ustanovením občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) upravujícím spotřebitelské smlouvy (zejm. §56 ObčZ). Klient se žalobou domáhal vrácení sumy jím zaplacených poplatků za období čtyř let před datem podání žaloby, a to s ohledem na obecnou čtyřletou promlčecí dobu, a soud tomuto návrhu bezezbytku vyhověl. Zároveň bance uložil povinnost nahradit klientovi (žalobci) náklady soudního řízení včetně nákladů právního zastoupení.

Spor vyvolaný nesplácením úvěru

O neoprávněnosti poplatků soud dále rozhodl v jednom řízení týkajícím se sporu o nesplácení úvěru, který byl ovšem veden nikoliv mezi bankou a klientem, ale mezi bývalým klientem banky a postupníkem původně bankovní pohledávky.

V soudním sporu rozhodoval Krajský soud v Plzni dne 12. 6. 2013 o uplatnění pohledávky za bývalým klientem jedné z bank z titulu nesplácení spotřebitelského úvěru. Soud dospěl k závěru, že jedinou odměnou poskytovatele úvěru (banky) má být úrok. Žalovaná osoba podala odvolání proti původnímu rozsudku, v němž namítla, „že pokud jde o nesprávnost účtování poplatku za vedení úvěrového účtu, poukazuje na rozhodnutí Německého spolkového soudního dvora sp.zn. XIZR 388/10. Má za to, že argumentace vyjádřená v uvedeném rozhodnutí je aplikovatelná i na projednávanou věc. Poukazuje na směrnici Rady 93/13/EHS ohledně nepřiměřených smluvních podmínek. Má za to, že ujednání o povinnosti platit poplatek za správu úvěru je absolutně neplatné.“